oficiální webová stránka Atomyk Piktures, nezávislá filmová společnost

Milý retrospektivní týdeníčku. Rozhodl jsem se tě psát. No a protože si nejsem úplně jist, že budu mít dost elánu ještě za několik týdnů (a nevydat Tě by byla škoda, řekl bych dokonce, při vší zdrženlivosti, ochuzení lidstva), budu Tě, pokud dovolíš, psát zpětně. Promítnu do Tebe všechny své osudové zážitky. Jmenuji se Raivo Piktures. Stydím se psát sám o sobě. Proto budu psát o svých kamarádech.
Začalo to grilovačkou v nezákonném pohraničí. Řešili jsme politiku. Vláda právě zakázala vozit děti do školy autobusy Latursus a to ve prospěch, teď se podržte, agentury Domenikss. Ano, Domenikss, vlastněná naším ministrem dopravy, vyhrála veřejnou zakázku. Klasika. A kamarád Timmi, pracující pro Latursus (jako čistič předních skel), přišel o práci! Proto se taky nakonec přidal k nám, honákům ovcí. Ale to bych předbíhal.
Už asi nikdy nezažije to, co tenkrát v busu cestou do sousedního Běloruska (tam na jihu). Řidič pašoval cigarety. Padesát kartonů cigaret. No a před hranicema prošel uličkou a každýmu nám dal dva kartony, jakože kvůli celníkům. Že si je pak vybere. No a takle kámoš přišel ke dvěma kartonům. Ale to nebylo všechno. Cestou, bylo to v takovým tom pásmu nikoho, selhaly brzy. Kdo něco víte o autobusech, asi tušíte, že brzdy jsou až úplně vzadu, kdežto řidič obvykle sedává vepředu. No a tak jsme teda uvízli v tý zemi nikoho, než natáhnul řidič drát, fakt drát, skrz uličku až tam dozadu. A za ten drát pak tahal, aby brzdil. Běloruský celníci si toho samozřejmě všimli (a to přestože byli opilí, jednoduše o ten drát zakopli – ale nebojte, autobus nezabrzdil, on totiž stál, to zabránilo strašlivý nehodě). A teď musím končit, protože je třeba ustlat ohradu, neboť se blíží slunovrat, a to se samo neudělá.